Položky

• Bydliště Židů v Praze v době okupace
  Seznam adres pražských obětí holokaustu, který je součástí interaktivní mapové aplikace MemoMap Praha. Obsahuje geokódované údaje o místě registrace v Protektorátu Čechy a Morava, které umožňují zobrazení dané adresy (osoby) na mapě. Dataset byl vytvořen v rámci projektu MemoMap, který umožňuje uživatelům zkoumat data o holocaustu v Praze. Údaje o bydlišti pražských židovských obyvatel v době šoa byly převzaty z databáze obětí. Soubor dat poskytuje statistické informace o osobách, které v daném domě žily, jejich osudech a počtech přítomných k různým datům během okupace.
• Databáze českých vězňů v koncentračním táboře Buchenwald 1937-1945
  Databáze obsahuje informace o vězních z území Protektorátu Čechy a Morava, kteří byli vězněni v koncentračním táboře Buchenwald v letech 1939-1945. Speciální skupinou byli tzv. rukojmí, resp. zvláštní či čestní vězni (Sonder-/Ehrenhäftlinge), kterými byli příslušníci prvorepublikové elity zatčení bezprostředně po vypuknutí druhé světové války. Do konce června 1943 bylo do Buchenwaldu transportováno celkem 1747 Čechů, z nichž 138 zde zemřelo, 500 bylo propuštěno a další přeloženi do jiných věznic či koncentračních táborů. Další velké vlny nově příchozích českých vězňů proběhly v letech 1943 a 1944. Do září 1944 vystoupal jejich počet na nejvyšší hodnotu, kterou lze doložit z primárních zdrojů, totiž 4443 vězňů a k tomu 168 zvláštních vězňů. Dle dostupných údajů prošlo Buchenwaldem a jeho pobočkami na 7800 českých vězňů a na 800 z nich zde také zahynulo. Pro jiné se stal Buchenwald pouze přestupní stanicí do dalších věznic, káznic a koncentračních táborů, pro další pak místem vytouženého osvobození v dubnu 1945 americkou armádou.
• Databáze digitalizovaných dokumentů Institutu Terezínské iniciativy
• Databáze Koncentrační tábor Litoměřice 1944-1945
  Koncentrační tábor Litoměřice byl v německých úředních dokumentech označován jako Arbeitslager Leitmeritz nebo SS Kommando B 5. V letech 1944-1945 jím prošlo přes 18 300 vězňů z Polska, bývalého Sovětského svazu, Slovinska, Francie, Německa a bývalého Československa. Dále zde byli vězněni Belgičané, Italové, Nizozemci, Srbové, Chorvaté a Bulhaři. Početnou skupinu čtyř tisíc vězňů představovali Židé zejména z území Polska, Maďarska, bývalého Československa, Řecka, Litvy, Lotyšska a dalších zemí. „Databáze vězňů koncentračního tábora Litoměřice“ dokládá, jak za necelý rok v důsledku bezohledné exploatace lidských zdrojů (levné pracovní síly vězňů) a současně těžkých životních podmínek zemřelo až 4 500 vězňů.
• Databáze obětí holocaustu Institutu Terezínské iniciativy
  Databáze obsahuje jména a osudy Židů deportovaných z českých zemí a vězňů terezínského ghetta z dalších evropských zemí. Databáze je částečně přístupná na portálu holocaust.cz. Veřejně přístupná část neobsahuje informace o přeživších.
• Databáze politicky a rasově pronásledovaných osob Památníku Terezín
  Databáze politicky a rasově pronásledovaných osob Památníku Terezín sestává z 13 svébytných databází postihující osud židovských a nežidovských vězňů nacistického režimu v represivních zařízeních nacistické Německé říše na území Německa , Rakouska (včetně odtržených území Československa) a okleštěného protektorátu Čechy a Morava. V databázi nejsou uvedeni jen vězni z českých zemí, ale i osoby cizí státní příslušnosti (případně bez státní příslušnosti).
• Databáze terezínských vězňů a osob deportovaných do ghett Łódź, Minsk a do pracovního tábora Ujazdów
  Databáze terezínských vězňů a osob deportovaných do ghett Łódź, Minsk a do pracovního tábora Ujazdów postihuje osud židovských a v menší míře nežidovských vězňů nacistického režimu uvězněných v bývalém židovském ghettu Terezín. Jedná se o vězně deportované z území nacistické Německé říše (Německo, Rakousko, včetně odtržených území Československa, Bialystok), protektorátu Čechy a Morava a dalších evropských zemí (Slovensko, Dánsko, Nizozemí, Maďarsko). V databázi nejsou uvedeni jen vězni z českých zemí, ale i osoby cizí státní příslušnosti (případně bez státní příslušnosti). Od roku 2014 naleznou v databázi nově i jména těch osob, které se dožily osvobození v Terezíně, v jiném koncentračním či pracovním táboře nebo na pochodu smrti.
• Databáze vězňů Internačního tábora Svatobořice 1942-1945
  Na místě, kde se od dob první světové války v určitých intervalech vystřídalo umístění několika uprchlických táborů a internačního střediska a kde dokonce po jistý čas fungovaly starobinec a chorobinec, bylo 17. září 1942 zřízeno internační středisko pro příbuzné emigrantů a také odbojářů, kteří se skrývali v ilegalitě (Akce E – Emigranten). Ještě téhož dne byly v brzkých ranních hodinách pozatýkány manželky uprchlíků, děti starší sedmnácti let, pokud s ním žily ve společné domácnosti, rodiče mladší sedmdesáti let a sestry hledaných osob. Ačkoliv internační středisko formálně podléhalo protektorátnímu ministerstvu vnitra, ve skutečnosti se jednalo o zařízení gestapa, neboť o internaci či propuštění rozhodovaly právě vedoucí úřadovny gestapa v Praze nebo Brně. Dle některých údajů prošlo internačním táborem Svatobořice 2 720 dle jiných na 3 500. Internační tábor Svatobořice byl likvidován 12. dubna 1945. Většina internovaných (asi 550 osob) byla propuštěna na svobodu, zbylá část (asi 250 osob) pak převezena do pracovního tábora v Plané nad Lužnicí.
• Databáze vězňů koncentračního tábora Flossenbürg 1939-1945
  Databáze vězňů koncentračního tábora Flossenbürg v letech 1939-1945.
• Databáze vězňů v pobočkách koncentračního tábora Flossenbürg na českém území
  V letech 1942-1945 zřídil koncentrační tábor Flossenbürg na českém území, především v pohraničních oblastech, na dvě desítky větších či menších pracovních komand a táborů. Největším z nich byly Litoměřice (Leitmeritz), které mají samostatnou databázi pod názvem „Koncentrační tábor Litoměřice 1944-1945“. Bývalé vězně z ostatních komand a táborů (Aussenkommando, Aussenlager) byly sloučeny do jednoho souboru, který v současné době obsahuje přes 8 300 jmenných záznamů. Tzv. ženské pobočky, založené koncentračním táborem Ravensbrück (Holýšov, Kraslice, Nová Role a Svatava), převzal 1. září 1944 zcela do své správy koncentrační tábor Flossenbürg. Vězeňkyně, které se v nich právě nacházely, zanesl do své evidence a přidělil jim nová čísla.
• Databáze vězňů Věznice gestapa v Malé pevnosti Terezín 1940-1945
  Policejní věznice v Terezíně (Polizeigefängnis Theresienstadt) vznikla v červnu 1940 a sloužila jako tranzitní zařízení pražské řídící úřadovny gestapa. Až do května 1945 sem bylo převezeno přibližně 32 000 vězňů, většinou příslušníků domácího odbojového hnutí, dále obětí odvetných akcí německých represivních složek, osob uvězněných za individuální činy odporu proti okupační moci a také osob postižených za pracovní přestupky. Rovněž se zde objevilo několik desítek vězňů zatčených za kriminální činnosti či sexuální delikty. Za odbojové aktivity a neuposlechnutí protižidovských nařízení se zde ocitlo i mnoho Židů. Specifickou skupinu pak tvořili váleční zajatci, zpravidla ze zemí bývalého Sovětského svazu a Velké Británie, resp. Commonwealthu. Většina vězňů byla následně transportována před nacistické soudy, do věznic, káznic a koncentračních táborů, kde mnoho z nich zahynulo. Věznění v Malé pevnosti se stalo osudným přibližně 2 600 vězňů, kteří zde byli popraveni, ubiti či zemřeli v důsledku nemoci.
• Databáze věznů z českých zemí v koncentračním táboře Dachau
  Koncentrační tábor Dachau byl v činnosti v letech 1933-1945. Zpočátku zde byli vězněni političtí odpůrci režimu – především komunisté, sociální demokraté a odboráři. Později k nim přibývaly další skupiny vězňů – svědkové Jehovovi, Romové či homosexuálové. Přibývali také židovští vězňové. Během války přicházeli do Dachau také skupiny vězňů z okupovaných zemí. Tisíce vězňů z koncentračního tábora, označených za „invalidy“, zahynuly v plynových komorách hornorakouského zámku Hartheim nedaleko Lince. V roce 1942 byla vytvořena síť pobočných táborů, jejíž vězňové byli využíváni především pro otrockou práci pro německý zbrojní průmysl. První obyvatelé českých zemí byli do Dachau dopraveni již koncem roku 1938 z okupovaného pohraničí. Po vzniku Protektorátu Čechy a Morava začaly do Dachau směřovat první skupiny českých vězňů vyslané řídícími služebnami gestapa v Praze a Brně. V Dachau byla vězněna i řada významných českých osobností jako malíř a spisovatel Josef Čapek, profesor Ing. arch. Jiří Kroha, průmyslník a mecenáš Jindřich Waldes, budoucí čeští kardinálové Štěpán Trochta a Josef Beran a z transportu smrti směřujícího do Dachau uprchl spisovatel Arnošt Lustig. Dále zde byl vězněn vzpěrač, olympionik František Fischer, malíř, grafik a odbojář Vojtěch Preissig, zavlečena sem byla celá řada českých katolických kněží.
• Databáze věznů z českých zemí v koncentračním táboře Mauthausen
  Koncentrační tábor Mauthausen byl určen pro úhlavní nepřátele říše a měl nejpřísnější režim. Již od roku 1939 do něj byli posíláni vězni z Protektorátu Čechy a Morava. Masové deportace Čechů však začaly až v říjnu 1941 na základě příkazu zastupujícího říšského protektora R. Heydricha. Ženy i muže odsouzené stannými soudy sem odváželi prakticky k likvidaci. Vězni z těchto transportů byli buď ihned nebo v nejbližších dnech po příchodu usmrceni. Nezřídka však byli dáni do bunkru, kde čekali na popravu, někdy i dlouhou dobu. Stejný byl osud osob zatčených v souvislosti s atentátem na R. Heydricha, dále členů a pomocníků různých odbojových organizací a později i partyzánských skupin. Koncem roku 1944 a v následném roce se do mauthausenského táborového komplexu dostali i čeští Židé evakuovaní z Osvětimi.
• Databáze věznů z českých zemí v koncentračním táboře Ravensbrück 1939-1945
  V květnu 1939 byl oficiálně založen největší nacistický koncentrační tábor pro ženy, které byly v Ravensbrücku vězněny především za odpor proti nacistickému režimu. Od roku 1941 se Ravensbrück dostal mezi koncentrační tábory s režimem zvláštního zacházení (tzv. Sonderbehandlung), kdy vězeňkyně byly záměrně likvidovány a popravovány. Od února 1942 táborová SS komandantura organizovala rovněž hromadné vraždy v Bernburgu a později v Osvětimi, kam byly odváženy převážně Židovky. V únoru 1944 byly nemocné a práceneschopné ženy převezeny nejprve do Lublinu a odtud do Osvětimi, jiné vězeňkyně zase na likvidaci do Barthu a dalších míst. Až do roku 1944 byl Ravensbrück zařízením s „lepším zacházením“ (označení tábora Ia), kde byl hlavní důraz kladen na pracovní využití vězněných žen. Přesto koncem roku 1944 začalo také v Ravensbrücku hromadné vraždění žen v nedalekém Uckermarku (bývalý tábor pro mladistvé delikventky), kde byla zbudována plynová komora. Vražděny zde pak byly ženy nemocné, invalidní a staré. První ženy z našeho území (z pohraničí okupovaného Německem) přišly do Ravensbrücku již koncem roku 1938, další pak po okupaci zbytku Čech a Moravy. Bylo to několik komunistických funkcionářek, které zatklo gestapo záhy po příjezdu okupantů. V zimě 1939-1940 dorazily také první židovské ženy. Vlna pravidelných transportů začala v říjnu 1941 po vyhlášení stanného práva zastupujícím říšským protektorem R. Heydrichem a pokračovala až do jara 1942. Například 14. ledna 1942 dorazilo do Ravensbrücku 60 mladých žen a dívek z pankrácké věznice, které patřily ke skupině komunistické mládeže, rozbité gestapem na podzim 1941. Pak již následovaly další a další transporty, z protektorátu přijížděly dokonce v některých obdobích v pravidelných intervalech. 14. června 1942 poslalo kladenské gestapo do tábora 182 lidických žen, které patřily do početné skupiny žen zatčených jako rukojmí. Postupně sem bylo předáno rovněž 156 žen zatčených za přečin s označením „polit.Verkehr m.Tschechen“ (politická, styk s Čechy). Až do prosince roku 1944 přijížděly do Ravensbrücku transporty z policejní věznice (gestapa) v Terezíně. V letech 1943-1945 převezli do tábora také české politické vězeňkyně, Cikánky (Romky) a Židovky z Auschwitz-Birkenau. Řídícími služebnami gestapa v Praze a Brně bylo do Ravensbrücku předáno mnoho ženských osobností, společensky a politicky činných v předválečném období, které aktivně působily v demokratickém i komunistickém odboji.
• Evidence židovského obyvatelstva v Ústí nad Labem (1939-1941)
  Jedná se o databázi židovského obyvatelstva, které zůstalo po odtržení pohraničních oblastí v obvodu města Ústí nad Labem a neuteklo do vnitrozemí republiky. Databáze obsahuje jména osob deportovaných do židovského starobince v Krásném Lese a osoby, které byly v červenci 1943 deportovány do koncentračního a vyhlazovacího tábora Auschwitz-Birkenau.
• Incidenty v prostoru města Prahy
  Dataset byl vytvořen v rámci projektu MemoMap, který umožňuje uživatelům zkoumat data o holocaustu v Praze. Dataset obsahuje informace o případech porušování protižidovských předpisů a nařízení, jejichž cílem bylo omezit osobní svobody židovského obyvatelstva. Vyhlášky, nařízení a zákazy, které vstoupily v platnost v letech 1939-1943, omezovaly životní prostor židovských obyvatel Prahy i jejich volný pohyb či přístup ke zdrojům a informacím.
• Kartotéka pohřbených na Národním hřbitově v Terezíně
  Databáze obsahuje údaje o 1142 obětech nacistické perzekuce pohřbených na Národním hřbitově v Terezíně. Z celkového počtu jednotlivých hrobů (2 386) je jmény obětí označena necelá polovina, protože ostatky nalezené po válce v hromadných hrobech se již nepodařilo v mnoha případech identifikovat. Některé hroby jsou označeny jmény pouze symbolicky.
• Perzekvovaní Židé z českých zemí, kteří neprošli ghettem Terezín
  Databáze „Perzekvovaní Židé z českých zemí, kteří neprošli ghettem Terezín“ obsahuje údaje o židovských obětech nacistického represivního aparátu z českých zemí, kteří z různých důvodů nebyli deportováni do Terezína, ale do jiných míst na územích okupovaných nacistickým Německem. Databáze postihuje léta 1938 až 1945. V další fázi jejího budování budou do ní budou zahrnuty dosud chybějící osoby, které byly v říjnu 1939 deportovány z Moravské Ostravy do tábora Nisko nad Sanem v Polsku. Již nyní ovšem databáze obsahuje jména židovských vězňů předaných do koncentračních táborů po „anšlusu“ Rakouska nebo z odtrženého pohraničí českých zemí. V databázi se nachází především jména těch perzekvovaných Židů, kteří se narodili na území bývalého Protektorátu Čechy a Morava či okupovaného pohraničí, které bylo v převážné většině začleněno do Říšské župy Sudety (Reichsgau Sudetenland).1 Kromě těchto osob jsou v databázi zahrnuti i Židé s cizí státní příslušností, kteří byli umučeni na území českých zemí, vyjma židovských obětí z policejní věznice na Malé pevnosti v Terezíně (viz. samostatná databáze Památníku Terezín - Polizeigefängnis Theresienstadt 1940-1945 / věznice gestapa v Malé pevnosti Terezín 1940-1945). Databáze obětí byla vytvořena s cílem soustředit v jednom celku údaje roztroušené v mnoha zahraničních archivech (Polsko, SRN, Rakousko) či volně přístupných zdrojích, které jsou však mnohým badatelům neznámé či těžko přístupné. V červenci 2022 byly do databáze přičleněny informace o osobách, které spáchaly sebevraždu z důvodu ohrožení jejich životních základů v důsledku protižidovských nařízení a příkazů vyplývající z rasistického zákonodárství nacistického Německa a s ním spojených antisemitských opatření. Zdrojem pro výčet této skupiny pronásledovaných jsou záznamy ve fondu Židovské matriky (HBMa) v Národním archivu v Praze. Badatelé na těchto stránkách najdou např. informace k židovským obětem z českých zemí deportovaných na Východ z Francie a Belgie, dále o osobách narozených v českých zemích, které byly deportovány z Německa či Rakouska (Ostmarky) přímo do ghett a pracovních a vyhlazovacích táborů na Východě. Databáze obsahuje i jména židovských obětí nacistického teroru v koncentračních táborech Třetí říše, kteří měli své rodiště na území českých zemí, nebo jejichž národnost na základě dobových dokumentů byla uvedena jako česká, resp. československá. Tato databáze je neuzavřená a popisuje aktuální stav výzkumu z února 2023. Elektronická verze umožňuje tuto databázi na základě nových jednotlivých poznatků a začleňování rozsáhlých pramenů neustále aktualizovat a proto Vám, uživatelům a badatelům, budeme vděčni za jakékoliv poznámky, připomínky či podněty, odkazy na dobové dokumenty či poskytnutí fotografií k připomínaných jménům.
• Seznam osob na ochranných listinách zástupce Staršího židů ing. Otto Zuckera a některých členů Rady starších v ghettu Terezín
  Databáze obsahuje jména osob, které byly zapsané na seznamech zástupce Staršího židů, ing. Otto Zuckera, a dalších členů židovské Rady starších v Terezíně. Tyto seznamy sloužily jako podklady pro nezařazení, resp. případnou reklamaci před deportací z ghetta na východ. Být zařazen za jednu z těchto listin znamenalo alespoň dočasně být chráněn před deportacemi z Terezína.
• Seznam uprchlíků v zemi nikoho ve Zbąszyni (Polsko)
  Databáze osob deportovaných do uprchlického tábora pro Židy polské národnosti ve Zbaszyni (Polsko) v roce 1938.
• Seznam vězňů kategorie zvláštního umístění (Sondereinweisung) a vězňů v ochranné vazbě (Schutzhaft) v ghettu Terezín
  Databáze obsahuje jména osob, které velitelství SS v ghettu Terezín klasifikovalo jednak jako vězně zvláštního umístění (Sondereinweisung), tak i vězně v ochranné vazbě (Schutzhaft) v ghettu Terezín. Úmrtí těchto osob podléhalo hlášení statistickému úřadu židovské správy. Celkem se jedná nejméně o 80 osob, ovšem ne všechny se podařilo jmenovitě podchytit.
• Seznamy osob, které čerpaly podporu Hospodářského oddělení terezínského ghetta (1943)
  Databáze obsahuje základní informace ke kvantitativní a kvalitativní distribuci objednaného zboží jednotlivým vězňům a oddělením terezínské židovské administrativy na základě zachovaných bločků objednávek (Bestellbuch) Hospodářského oddělení terezínské židovské správy. Jedná se záznam za tři měsíce roku 1943, kdy byla židovská správa schopna vězňům distribuovat více skoro 62 000 předmětů a téměř 10 tun materiálu pro základní potřeby, ošacení nebo prostředky pro vybavení „domácností“ a aktivity terezínských oddělení.
• Židé uprchlí z ghetta Terezín
  Databáze obsahuje jména osob, které uprchly nebo se pokusily utéci z terezínského ghetta v letech 1941-1945.
• Židé ze sudetské župy a protektorátu Čechy a Morava, kteří spáchali sebevraždu před deportací do ghetta Terezín (1933-) 1938-1945
  Židé, kteří spáchali sebevraždu v Českých zemích v letech (1933-) 1938-1945)
• Židé, kteří odešli do ilegality před deportací do ghetta Terezín
  Databáze obsahuje jména osob, které odešli do ilegality, nenastoupily do transportu do ghetta Terezín.